Moje zkušenosti

V době před 10 lety (rok 2006), kdy jsem se já sama rozhodovala jakou zkoušku z anglického jazyka složím, byly již velmi známé Cambridgské zkoušky, TOEFL ale také byly a stále jsou populární státní jazykové zkoušky. Tím, že jsem navštěvovala státní jazykovou školu a přece jen o omezenými financemi jsem se tehdy rozhodla pro Státní základní jazykovou zkoušku z anglického jazyka, která odpovídá úrovní B2 Společného evropského referenčního rámce a tedy zkoušce FCE Cambridgských zkoušek. V té době FCE nemělo tolik přípravných kurzů a také učitelé neměli příliš praktické zkušenosti. A právě proto jsem se rozhodla pro Státní základní jazykovou zkoušku (tzv. malou státnici), na kterou nás naše učitelka skvěle připravila. Ale to teď předbíhám. Ještě bych ráda poznamenala, že cena těchto zkoušek byla diametrálně odlišná. Státnice vyšla do 3 tis. Kč a zkouška FCE už tehdy stála okolo 4-5 tis. Dnes stojí zkouška FCE 4 250,- Kč a Státní základní jazyková zkouška 2 800,- takže cena se evidentně nezměnila.



Malá státní jazyková zkouška vs. FCE


Malá státnice se od zkoušky FCE příliš neliší. Samozřejmě, že některá cvičení jsou trošku odlišná, ale celkový koncept zůstává stejný až na pár maličkostí. Státnice se z gramatického pohledu více zaměřuje na chytáky a nejrůznější komplikace, které v každodenní praxi přímo nepoužijete. Oproti tomu zkouška FCE je známá svou náročností na správné použití slovní zásoby ve větě – tedy slovní spojení a vazby. Toto může představovat opravdu velký problém, i když se to tak nemusí na první pohled jevit. Je důležité si uvědomit, že ne každý, kdo žije v zahraničí, se setkává se spisovnou angličtinou, ze které by se nejvíce naučil. Stejně jako my Češi, také nemluvíme pořád jen spisovně. A tak se šikovný student v zahraničí zdokonalí ve slovní zásobě, slovních spojeních a idiomech, které ale mohou být někdy spíše lokálního charakteru. Ne jeden případ dokazuje, že přijet ze zahraničí a rovnou si zaplatit FCE neznamená, že člověk je na tuto zkoušku opravdu připraven. I přestože může mluvit zcela plynně a krásně se domluvit a rozumět, stejně nemusí mít dostatečně širokou slovní zásobu nebo nezná gramatiku.


Další odlišnosti jsou v poslechové části zkoušek. Státnice se hluboce zaměřuje na obsah a jako nejvtipnější mi vždy přišlo, že Vás donutí i počítat. Například, uslyšíte příběh o životě nějakého slavného herce a v testu se Vás budou ptát, jak dlouho žil dotyčný v Paříži. V poslechu bude pak řečeno, že tam žil mezi léty 1932 a 1954, což mi opravdu vždy přišlo jako velká komplikace. Člověk si roky musí napsat a pak je během volné chvilky i spočítat. FCE takto poslech nekomplikuje, ale zase bývá o dost rychlejší a svižnější. Nicméně v tomto ohledu si myslím, že je možná trochu příjemnější.


Poslední rozdíl spočívá v ústní zkoušce. FCE je velmi striktně koncipovaná obrázky a strukturou, kterou Váš popis musí splňovat. A co je pro studenty vůbec nejhorší je přesně odměřený čas, který je velmi přísně hlídán. Státnice samozřejmě také funguje na tomto principu, ale na FCE to opravdu cítíte při každém nadechnutí a tak na státnici nejste tolik v časovém presu.


Z mé zkoušky si po tolika letech pamatuji, že stejně jako všichni jsem udělala pár opravdu hloupých chyb – jako například „in a bed“ místo vazby „in bed“. V poslechu jsme vyslechli zajímavý popis o životě Charlieho Chaplina a i přesto, že Vám všude zdůrazňují, že máte vycházet jen z informací v poslechu, získala jsem jen bod navíc, protože jsem si na danou informaci vzpomněla z dokumentu, který jsem pár dní předtím viděla. Ale na toto se rozhodně spoléhat nedá, ale než tam nechat prázdné políčko, tak raději to aspoň zkusit.


Poslední částí byla ústní zkouška, která byla komplikovanější, než jsem si myslela. První částí bylo přečíst text a svými slovy jej převyprávět, což problém nebyl. V druhé části jsem měla mluvit na vybrané téma, což byly „Natural disasters“. Toto téma jsem měla do jisté míry ráda a tak jsem měla dobrou slovní zásobu. Nicméně při přípravě (až teď si uvědomuji, že na státnici jsme se na konverzaci mohli připravit a měli dost času, ale na FCE není žádná příprava. Přijdete a mluvíte. Toto je dost zásadní rozdíl.) jsem si nemohla vzpomenout na nic jiného než „volcanoes and hurricanes“. Ovšem téma sopky mi udělalo tehdy obrovskou radost, protože jsem asi 2 týdny předtím viděla dokument BBC o supervulkánu pod Yellowstonským národním parkem. Takže jsem o tom spustila a nikomu nic jiného nechybělo. A poslední část ústní zkoušky spočívala v konverzaci s vyučujícím o dané situaci. Abych pravdu řekla, tehdy jsem se zapotila, protože jsem zcela nerozuměla. Situace se odehrávala v divadle, kde jsem si sedla na „něco“ na mém sedadle. No bylo to „hat“, ale já si na klobouk nemohla vůbec vzpomenout a místo toho jsem si představila „head“. Až do toho okamžiku jsem si nikdy neuvědomila, jak stejně se tyto slova vyslovují. Věřím, že jsem Vás teď trošku pobavila, ale mi do smíchu nebylo. Naštěstí mi bylo samozřejmě jasné, že to nemohla být hlava, ale nějaká věc, a tak jsem to zvládla a nikdo nic nepoznal. Takže celkový výsledek by byl dle známek asi 2. Každá část byla hodnocena 0-25 body a čtyři části zkoušky dávaly dohromady maximum 100 bodů. Přičemž aby člověk prošel, musel mít z každé části minimálně 17 bodů.


Celkově bych to zhodnotila asi tak, že státnice i FCE jsou si rovny, jen to chce tu danou a potřebnou přípravu a vědět, jak s testy pracovat.


Tímto článkem jsem Vám chtěla jen ukázat a možná Vás i trošku přesvědčit, jak je příprava důležitá. Je jedno jestli uděláte jen jedny Papers (části testů) a nebo několik knih plných Papers. Někomu stačí málo, jiný potřebuje více tréninku. Možná Vám bude stačit si i jen přečíst mé zkušenosti a rady, jak při zkouškách postupovat, ale každopádně bych Vám za sebe ráda doporučila, abyste si všechny rady vyzkoušeli ještě před zkouškou. Přece jen člověk ve stresu pak může udělat spoustu zbytečných chyb.


A teď už jen přeji příjemné a ničím nerušené studium ;)